"Řidič, ten tvrdej chleba má", zpívá Ladislav Vodička ve známé písni , tzv. Hymně pro řidiče: https://www.youtube.com/watch?v=LcKdTeEklRA. V případě řidiče pekárenského vozu, to s tím tvrdým chlebem neberte doslova. Ale že je to práce nelehká, zvlášť když Vás zastaví policejní hlídka, to si umíte představit. A když se Vám zadaří a projdete policejní ochranou dva dny po sobě, to Vám nadělá v hlavě pořádný zmatek.
Vyjedu z pekárny, mám dobrý čas i náladu. Tahle idylka ovšem vydrží jen za druhý kruhový objezd, kdy už z dálky vidím mávající červený terčík hned vedle neopakovatelně odrazkujícího policejního vozu. Zastavím (řeknu si) a předpisově odstavím 3,5 tunové vozidlo omalované chleby, rohlíky, tousťáky a koláčky na určené místo. Pokud pominu formality, tak první otázka uniformovaného muže byla " Co vezete?". Úplně jsem si netroufl zažertovat o Syřanech a Afgáncích a tak jsem šel s pravdou ven, "pečivo". Chvilka ticha "Aha, tak to se můžeme podívat pane řidiči". Tak co bych se nepochlubil, ochotně jsem otevřel nákladový prostor, jako bonus jsem tam i rozsvítil. "Jste plnej... a to to voní" kochá se policejní orgán. "Jj, čerstvý" souhlasně přikyvuji. Ještě chvilku jsme se tam kochali a potom mi trochu zklamaně povolili pokračovat v cestě. Druhý z policistů se optal, zda je někdo ještě v pekárně? Říkám "No jo, tam jich je! Záhy mi došlo, že to byla špatná odpověď a okamžitě jsem volal do expedice, ať všem vyřídí, že za druhým kruhákem směrem na Most je policejní hlídka a staví pekárenská auta. U pivka jsem vyprávěl tuto příhodu, že mě stavěli, a že byli nějací zabrždění, když se mě zeptali - co vezete? Reakci jsem ovšem nečekal. Zjistilo se totiž, že tato otázka byla cílená, a že policejní hlídka se těšila, že bude voňavá snídaně. Takže jestli je někdo zabržděnej, tak jsem to já.
