Odběr krve

Pípla zpráva: Pane Foxi, dostavte se k odběru krve dne...atd. To je dobrá zpráva, vyspím se, den placeného volna a ještě někomu nezištně pomohu, juchuuu. Vyrazím  raději pěšky, protože zaparkovat u Krajské zdravotní nemocnice v Mostě je nadpozemský výkon. A také bych se nerad vystavil možnosti, že bych vůz nenašel, kde jsem ho zaparkoval a hledal ho na chráněném parkovišti, kam ho odtáhli městští strážníci. Oni jsou totiž v oblasti ochrany zaparkovaných aut jednoznačně nejlepší. Však je to jednoduché, takové ohlídané auto při zákroku strážníků neodporuje, není opilé ani zhulené a nakonec si pro něj majitel přijde a odveze si ho, za 1500,-. Tak to potěš Uphona. Ale můžete tam svého miláčka za ty prachy nechat jak dlouho chcete. To zase není tak špatná služba od Městské Policie. Zvláště když o prázdninové měsíce odjedete na dovolenou a po návratu zjistíte, že máte auto ochráněné....Děkujeme. Ale to jsem nějak nechtěně zběhl od tématu. Na hematologické stanici probíhá ze začátku všechno standardně: Identifikace, dotazník, kontrolní odběr, zdravotní prohlídka, vypít pár hrnků čaje a do čekárny. Pan Fox na levou, volá sestra, ne ne na pravou volám zpátky. Pojďte na levou, láká mě sestra. Jdu tam: "Sestřičko, ale minule kolegyně říkala, že mám jít příště na pravou". Ukažte mi levou! Mačká mi předloktí: "Co to je, Vy máte tu ruku nějakou tvrdou!", "Já mám takhle tvrdý všechno sestři",zaperlím. No, zase taková perla to nebyla, protože sestra mě bez náznaku vzrušení  poslala zpátky do čekárny, ať si teda počkám na pravou, že tohle nepropíchne. Trochu zklamán se vracím do čekárny, kde ovšem můj vtípek sklidil větší úspěch než u sestřičky. Než si sednu, už mě volají na pravou. Snad to bude k jiné sestře, pobaveně se ušklíbnu na osazenstvo čekárny..... nebylo.

Po svačině vylezu na vzduch a procházím nemocnicí směrem k parku. U lékárny Městská Policie, strážník obchází zaparkovaný automobil s tabletem. A jeje... Přitom to auto tam úplně klidě stálo, nic nedělalo. Kdyby takhle pečlivě hlídali noční klid, pomyslím si. Jenže ten se blbě fotí, navíc ho v Mostě ještě nikdo neviděl. A tak chtějte po strážníkovi, který je v práci, aby ho zajistil, protože Vy chcete spát. Náročný úkol....

Zachraňte zachránce

Kleklo mi auto a samozřejmě na tom nejblbějším místě, ve zúžení původně čtyřproudové silnice, ve stoupání těsně před vrcholem. I když jsem se snažil auto uklidit co nejvíce ke krajnici, přesto překáží natolik, že mě musí ostatní řidiči objíždět a kamiony kličkují i mezi značkami rozdělující protisměrné pruhy. Oblékl jsem novou oranžovou vestu a vydal  se umístit výstražný trojúhelník. Úplně zbytečně, první náklaďák ho rozjel. Tak začnu obvolávat pomoc: nemůže, nemá jak, nedostupný, v práci, nemůže, auto v servisu... Signál vybíjejícího se telefonu mě vrhá do stresu. Poslední možnost před vybitím vypadá nadějně, jen co jsem snad dostatečně objasnil kde stojím, telefon KO. Snad zachránce jede a snad to pochopil, kde jsem ztroskotal. Doufám celou hodinu než dorazil: "Co je dylyno (teď nevím, jestli je to vyjmenované slovo po D nebo po L), jak to parkuješ?". Přijede s humorem...., já jsem raději zticha, protože jsem rád že přijel. Dost dlouho pátráme, za co zapřáhnout to italské autíčko, tak zachránce vypnul motor na svém francouzském autě a dal výstražné blinkry. Na "itala" je potřeba šroubovací oko, které nemám, takže se rozhodneme k riskantní leč jediné možnosti, jak odsud vypadnout. Uvázali jsme ho za výfukové potrubí u motoru. Docela šťastný nasedám do auta a ukazuji mu, že může jet. Když ukazuji asi potřetí a nic, začnu se obávat. Zachránce vystupuje z "francouze", rozhazuje rukama: "Ty vole, já nemůže nastartovat". Chvíli koukám jako marťan a potom se rozesměju: "Jak to parkuješ,? Dylyno!". A teď mi ještě  řekni, že se ti vybil telefon.... . Nevybil, vysvobodil nás zachráncův strejda, který nahodil přes kabely jeho auto a my mohli konečně odblokovat původně čtyřproudovou silnici, která se skoro na tři hodiny stala jednoproudovou. Čeká nás 15 km do servisu. Myslíte, že potrubí vydrželo?

U toho být nechci

Jezero Matylda je nejen rájem běžců, cyklistů, in-line bruslařů, ale stejně rajsky zde můžete i odpočívat na travnatých plážích, dřevěných molech nebo si půjčit loďku a projet po 38,7 ha rozsáhlém jezeře. Na projížďku máte zhruba polovinu rozlohy vodní plochy, ta druhá, vyznačena bójkami je vyhrazena pro milovníky motorových plavidel. Přišel jsem na Matyldu brzy ráno, takže jsem se dostal na molo a přinesl s sebou rohlíky, jako potravu pro ryby a kačeny. Snad už tam na mě čekaly, obrovská hejna rybek vířila vodu kolem mola a ihned přijely i mírně nervózní kačeny. Rybky je zespoda štípaly nebo lechtaly, a ony až srandovně nadskakovaly, ale nakonec i utiskované kačeny si ukradly dost potravy, aby nakrmily ječící káčata.

Sluneční paprsky už ohřívaly vzduch, tak jsem se po krmení natáhl a  na dobrou hodinu usnul. Otočím se na břicho a rozhlížím se po hladině. Nedaleko ode mne dvojice lidí na šlapadle. Říkejme jim Jirka a Jitka. On tak 120 kg, ona asi o 10 kg méně. Jirka stál předkloněn a spouštěl Jitku do vody. Ta se mu vysmekla, loď se zhoupla a Jirka ne zrovna stylovým skokem zahučel do vody za ní. Do teď čistá sranda. Jenže nastalo trápení. Plavčík Škodolibec jim dal dvoumístné, to nejmenší šlapadlo, která nemá vzadu ani žebřík. Takže dostat se zpátky na palubu, to není vůbec jednoduché. Já to zkoušel a myslím, že jestli mě někdo pozoroval, tak se smál. A to nemám zdaleka tolik kilo jako Jirka a ani jako Jitka. Přiznávám, že při všech jejich marných pokusech, jak se dostat nahoru a to jak sólo nebo s dopomocí, jsem se také smál. Když už jim začal docházet čas, jak šlapadlo vrátit v termínu a nepřiplácet další hodinu, dostala Jitka nápad. Nahodila přední část těla na zadní část loďky a kopáním nohou si to namířila k nejbližšímu břehu, totiž přímo ke mně. Rychle jsem otřel slzy, sbalil batoh a opustil pozorovatelnu. Jak bude Jirka s Jitkou s jejich ponorem nastupovat do loďky na mělčině? U toho být nechci!

Rukavice ucho

Mobilní telefon patří podle hygieniků k těm nejvíce znečištěným věcem, se kterými přijdeme každý den do styku. Odborníci radí a pomoc je jednoduchá. Vyčistit povrch telefonu alkoholovým hadříkem a potom telefon používat v rukavicích. Musím přiznat, že odborníci mě tentokrát potěšili. Budu sice muset do obchodu pro láhev vodky a mrknout do zimní výbavy na nějaké rukavice, ale to se dá lehce zvládnout. Dám se do čištění a zrovna když dokončuji leštící práce mám hovor. Běžím do skříně pro rukavice. Volá ségra, co chce?!:" Čau brácha, nemáš doma láhev vodky", ptá se nesmyslně. "Já, proč, budeš čistit display?". "Jakej display, ti hrabe?". "Ale nic, to se teď tak říká". Láhev jsem uhájil a to netušil, že ji budu nutně potřebovat. Po ukončení hovoru jsem položil telefon na stůl a polilo mě horko ze stresu. Můj krásnej, alkoholovým hadříkem pečlivě vyleštěnej telefonek je jako prase. Od ucha! To potěš Uphona. Odborníci mě teda zklamali, o rukavici na ucho nic neříkali. Aspoň že mám tu flašku, trochu si vyčistím display.

Hrají ufoni hokej?

Tuto záhadu už agent Mulder řešit nemusí. Ano hrají. Aspoň si tak ve čtvrtek 9.8. 2018 museli připadat hokejisté domácího Litvínova a hostujících hokejistů z Kladna. Když totiž nastupovali k odvetnému utkání na ZS v Mostě, bylo venku hokejově neuvěřitelných 34,6 stupňů. To ovšem neodradilo fanoušky obou klubů a i když nebylo vyprodáno, protože vstupné bylo zdarma, zaplnili tribuny i přilehlá místa k stání do posledního místa. Však to také byla výborná příležitost se ochladit. Vzhledem k roční době se hrál hokej svižný a zejména Rytíři sehráli velmi přátelský zápas. Chemici byli zase štědří a zabalili Rytířům na cestu "bůra". V poslední minutě došlo i na potlesk vestoje a poděkování. "Hoši děkujem" znělo stadionem, ale těžko říct, jestli se děkovalo Chemikům nebo Rytířům. Jo a došlo pivo.... děs

Dvojitý zásah (2. díl)

Úspěšně jsem minul kritické místo za druhým kruhákem a vedu pekárenský vůz směrem na Bečov. Z flash disku si pustím své oblíbené songy a zpívám si, abych překonal únavu. V Počeradech projíždím táhlou zatáčku, kalím na Mandrage a písničku Ona se smála. Jenže hned za zatáčkou mě staví policejní hlídka a bylo po smíchu. Kurňa, pasy, kolik jsem jel, svítím, leknu se, ale to už mě navigují a odstavují na parkoviště. Pro jistotu si připravím odpověď na známou otázku. Co vezete? V zrcátku vidím blížící se policejní orgán. Otevřu dveře, občanku, řidičák, techničák, zelenou kartu, odpověď, všechno připraveno. "Dobrý den pane řidiči, pil jste před jízdou?", zeptal se policista. Tím nerozhodil mou přípravu a říkám, "Chleba a rohlíky". Policista si posunul bílou placatou kšiltovku po hlavě, sáhl kamsi za opasek, "Budeme dýchat pane řidiči". Ano, říkám smířlivě a v tu chvíli mi hlavou proběhlo snad všechno, co jsem kdy vypil a pojal obavy, aby to ve mně nezanechalo nějaké stopy. Otvírám pusu a čekám náhubek. "Pane řidiči, jen z 10 cm foukejte na tyhle diody, ano?". Přikývnu že rozumím, aby si nemyslel, že jsem fakt zabržděnej. Přístroj byl na mé straně a udivený policista mě propustil. Tak tuhle příhodu  raději nikde vyprávět nebudu.

Převoněná Matylda

Po silnici I/13 z Mostu na Chomutov, hned za kruhovým objezdem v Souši,  po levé straně, můžete vidět  jezero Matylda, dřívějším názvem jezero Vrbenský, podle stejnojmenného zatopeného lomu. Vodní nádrž má rozlohu 38,7 ha a v roce 2009 byla kolem vodní plochy vybudována dráha pro in-line bruslaře. Asfaltový okruh v délce 4 km se stal oblíbeným místem vyznavačů tohoto druhu pohybu.

V horkých dnech, které nám nabízí jaro a léto 2018, je ideální zajezdit si na "inlajnech" brzy ráno. Kolem jezera relativní klid, možná zaslechnete jen kejhání mladých kačen, uvidíte mlčící rybáře a buď dojedete nebo budete předjeti bruslaři, kteří také využili vlahého a voňavého rána ke sportování. Kloužete po bruslích, pilujete techniku, pohledem mapujete nějakou pěknou fotku, kterou budete sdílet s přáteli, až se budete chlubit svým výkonem. Z klidné idylky Vás začnou rušit přibližující se hlasy, povyky, jekoty a chychoty..., polevíte v tempu, spořádaně jedete po pravé straně cesty, aby Vás co nejrychleji blížící se evidentně veselé dámy předjely a umožnily Vám dále rozjímat nad krásným ránem.

Předjetí se sice podaří, dvojice jistě okouzlujících dam si ovšem spletla in-line dráhu s plesem v opeře a místo helmy, loketních a kolenních chráničů , se ke sportu ošetřila litry kořeněného parfému. Navíc mírný protivítr nepřeje mně, ani kačenám a labutím, které se potápí pod hladinu jezera. Ale co já..., asi se pobleju....

fotogalerie zde: https://mulderfx.rajce.idnes.cz/www.odblog.cz%2C_povidka_Prevonena_Matylda